Postup přípravy vzorků pomocí nástrojů METTLER TOLEDO pro stanovení bodu tání:
Krok 1: Nejprve je třeba vzorek vysušit v exsikátoru. Poté se malá část vzorku jemně rozemele v hmoždíři.
Krok 2: Pro měření přístrojem METTLER TOLEDO se připraví několik kapilár současně. Nástroj pro plnění kapilár dokonale napomáhá plnění, protože prázdné kapiláry jsou bezpečně drženy v úchytu podobném kolíku. Odběr malé části vzorku z malty se snadno provádí s pomocí nástroje.
Krok 3: Malé množství vzorku v horní části kapiláry se poté přesune dolů po kapiláře tak, že se uvolní úchyt a kapiláry se několikrát jemně odrazí o stůl. Tímto úkonem se vzorek pevně zabalí do spodní části kapiláry. Efekt "poskakování" způsobí těsné zabalení látky a zabrání vzniku vzduchových kapes.
Krok 4: Správnou výšku plnění lze zkontrolovat pomocí vyrytého pravítka na plnicím nástroji kapiláry. Obecně by výška naplnění neměla přesáhnout 3 mm.
7. Nastavení přístroje
Vedle správné přípravy vzorku je pro přesné stanovení bodu tání zásadní také nastavení přístroje. Správná volba počáteční teploty, koncové teploty zastavení a rychlosti náběhu ohřevu je nezbytná, aby se zabránilo nepřesnostem způsobeným nesprávným nebo příliš rychlým nárůstem tepla ve vzorku:
a) Počáteční teplota
Stanovení bodu tání začíná při předem definované teplotě blízké očekávanému bodu tání. Až do počáteční teploty se topný stojan rychle předehřívá. Při počáteční teplotě se kapiláry zavedou do pece a teplota začne stoupat definovanou rychlostí ohřevu.
Běžný vzorec pro výpočet počáteční teploty:
Počáteční teplota = očekávaná MP - (5 min * rychlost ohřevu)
b) Rychlost náběhu ohřevu
Rychlost topné rampy je pevná rychlost nárůstu teploty mezi počáteční a koncovou teplotou pro topnou rampu.
Výsledky silně závisí na rychlosti ohřevu - čím vyšší je rychlost ohřevu, tím vyšší je pozorovaná teplota bodu tání.
Ve farmakopejích se používá konstantní rychlost ohřevu 1 °C/min. Pro nejvyšší přesnost a nerozkládající se vzorky použijte 0,2 °C/min. U látek, které se rozkládají, by měla být použita rychlost zahřívání 5 °C/min. Pro průzkumná měření lze použít rychlost zahřívání 10 °C/min.
c) Teplota zastavení
Maximální teplota, které má být při stanovení dosaženo.
Běžný vzorec pro výpočet teploty zastavení:
(3 min * rychlost ohřevu).
d) Termodynamický / lékopisný režim
Pro vyhodnocení teploty tání existují dva režimy: Farmakopejský bod tání a termodynamický bod tání. Farmakopeický režim zanedbává skutečnost, že teplota pece je během procesu zahřívání jiná (vyšší) než teplota vzorku, což znamená, že se měří teplota pece, nikoli teplota vzorku. V důsledku toho farmakopejský bod tání silně závisí na rychlosti ohřevu. Proto jsou měření srovnatelná pouze tehdy, pokud je použita stejná rychlost ohřevu.
Termodynamický bod tání se naproti tomu získá odečtením matematického součinu termodynamického faktoru "f" a druhé odmocniny rychlosti ohřevu od lékopisného bodu tání. Termodynamický faktor je empiricky stanovený faktor specifický pro daný přístroj. Termodynamický bod tání je fyzikálně správný bod tání. Tato hodnota nezávisí na rychlosti ohřevu ani na jiných parametrech. Je to velmi užitečná hodnota, protože umožňuje porovnávat body tání různých látek nezávisle na experimentálním uspořádání.
9. Vliv rychlosti ohřevu na měření bodu tání
Výsledky jsou silně závislé na rychlosti ohřevu - čím vyšší je rychlost ohřevu, tím vyšší je pozorovaná teplota bodu tání. Důvodem je skutečnost, že teplota bodu tání se z technických důvodů neměří přímo v látce, ale mimo kapiláru na topném bloku. Proto se teplota vzorku opožďuje za teplotou v peci. Čím vyšší je rychlost ohřevu, tím rychleji roste teplota v peci, čímž se zvyšuje rozdíl mezi naměřenou teplotou tání a skutečnou teplotou tání.
Vzhledem k závislosti rychlosti nárůstu tepla jsou měření bodů tání vzájemně srovnatelná pouze tehdy, pokud jsou provedena za použití stejných rychlostí.
12. Stanovení bodu tání směsi
Pokud dvě látky tají při stejné teplotě, lze pomocí smíšeného stanovení teploty tání zjistit, zda se jedná o jednu a tutéž látku. Teplota tání směsi dvou složek je obvykle nižší než teplota tání jedné z čistých složek. Toto chování je známé jako deprese teploty tání.
Při stanovení teploty tání směsí se vzorek smíchá s referenční látkou v poměru 1:1. V případě, že se vzorek smíchá s referenční látkou v poměru 1:1, je třeba provést analýzu. Kdykoli je teplota tání vzorku snížena smícháním s referenční látkou, nemohou být obě látky identické. Pokud teplota tání směsi neklesne, je vzorek totožný s přidanou referenční látkou.
Běžně se stanovují tři body tání: vzorku, referenční látky a směsného poměru 1:1 vzorku a referenční látky. Technika smíšeného bodu tání je důležitým důvodem, proč všechny kvalitní přístroje pro stanovení bodu tání mají ve svých topných blocích alespoň tři kapiláry.